Síla drahých kamenů byla od nepaměti využívána v léčitelství a magii kultur po celém světě. Nejstarší a nejvíce propracované nauky o léčivém využití drahých kamenů v Evropě vznikly v helenistickém Egyptě. Vlastní egyptská tradice pojmula vědění ostatních národů starověku a vyvinula komplikovaný systém, dodnes torzovitě zachovaný v tzv. magických papyrech. Především z bývalé Mezopotámie pocházelo silné sepjetí s astrologií, ostatní národy přidaly svá božstva a mytologii. Síla drahého kamene se běžně zvyšovala několika faktory. Z hlediska postavení hvězd bylo pro účinek drahého kamene důležité, kdy byl amulet zhotoven. Vyryté nápisy a obrázky pak byly magickými formulemi, které určovaly a zajišťovaly konkrétní oblast působení amuletu.
Starověká tradice se přenesla také do středověkého myšlení. Upustilo se samozřejmě od symboliky pohanských náboženství. Drahé kameny se jako osobní amulety (léčivé kameny) hojně užívaly především v jednoduché, pouze leštěné formě bez rytých symbolů, s důrazem na jejich barevnou symboliku. Zatímco u starověkých autorů (např. Plinius st.) se navzdory rozšířené praxi setkáváme s pochybnostmi nad léčivou mocí kamenů, ve středověku si kameny získaly zastání těch největších církevních autorit a současně vzdělanců. Veškeré znalosti o drahých kamenech byly sepisovány do lapidářů, které vznikaly na objednávku šlechtických a panovnických dvorů. V těchto okruzích se šířilo dosavadní vědění o využití drahých kamenů. Mimo běžné středověké lapidáře stojí dílo Hildegardy z Bingen, která se neopírala o starověké a středověké církevní autority, ale o vlastní extatické prožitky a léčitelské zkušenosti.
V pozdním středověku a zvláště pak v renesanci se magické gemy- drahé kameny staly také zálibou bohatých měšťanů, kteří věrně napodobovali životní styl šlechticů. Renesanční humanismus přinesl řadu dalších zásadních studií pro využití léčivé síly kamenů. Z nejznámějších připomeňme alespoň lékaře Paracelsa nebo klasického renesančního vzdělance Marcilia Ficina, významného právě pro sepjetí moci kamenů s astrologií.
Víra v magickou moc léčivých kamenů byla pěstována i v baroku a za své vzala prakticky až v 19. století. Magické gemy starověku tehdy získaly na obrovské sběratelské oblibě. Změnou paradigmatu v myšlení a vědě a současně i komerčním zneužitím tradic, se víra v opravdovost jejich síly vytratila. Zájem o jejich magickou a léčivou moc se omezil na univerzitní studia kultury starověku a občasné vlny zájmu o okultní vědy.
V současnosti opět narazíme na nepřeberné množství knih zabývajících se léčivou silou drahých kamenů. U jejich vzniku můžeme nalézt zajímavou paralelu s příručkami o léčivé síle drahých kamenů, které vznikaly v prvních stoletích našeho letopočtu. Tehdejší starověký svět zažíval díky rozsáhlosti římské říše neskutečnou cirkulaci myšlenek a vědění různých národů východu i západu, kterou můžeme přirovnat k informačnímu boomu globalizující se společnosti posledních desetiletí. Stejně jako dnes vznikaly neproniknutelné kompilace různých tradic, představ a bohužel také obchodních zájmů, bez ohledu na praktické zkušenosti léčitelů a individuální výsledky uživatelů.
Našim záměrem je podávat informace o využití drahých kamenů formou drobných exkurzů do dějin i současnosti s jasným odkazem na tradici, kulturu a zdroje, odkud tyto informace pocházejí. Rádi bychom tak přispěli k možnosti kritického pohledu na původ některých návodů a vytvoření vlastního názoru na možnosti terapeutického využití drahých kamenů a polodrahokamů.
Kameny podle znamení zvěrokruhu
Literatura o drahých kamenech a jejich účincích